V Kunratickém zpravodaji č. 4  ∕ 2026 si můžete přečíst rozhovor s Ing. Jolanou Jakoubkovou, místopředsedkyní správní rady nadačního fondu Senior Inn a ředitelkou projektu Denní stacionář pro seniory:

 

JOLANA JAKOUBKOVÁ – ředitelka projektu SENIOR INN
Pomoc seniorům vnímá jako osobní závazek a jako hodnotu, která má v jejím životě nejvyšší místo. A to nejen proto, že sama prošla životní zkušeností, která ji na tuto profesní dráhu částečně připravila. Teď stojí na startu nově otvíraného denního stacionáře pro seniory v Kunraticích.

Kdy jste vznikli a jaký k tomu byl impuls?
To, co děláme, není to pro nás krátko dobým zájmem, protože kromě práce se seniory provozujeme službu firemní školky. A tam už se nám podařilo po dobu 18
let propojovat děti se seniory. Byli jsme u vzniku organizace na propojování seniorů s dětmi s názvem Mezi námi. Máme tzv. čtecí babičky, které dětem čtou anebo k nám chodí senioři na různé aktivity, které pro ně pořádáme, anebo chodí děti z mateřských škol za nimi. Takže téma seniorů máme na stole 18 let. A tak jsme dospěli k tomu, že by bylo ideální mít i druhou skupinu vlastních seniorů a zabezpečovat je, vzhledem k demografické křivce, která jasně říká, že seniorního věku se bude dožívat stále víc lidí. A že toto téma bude časem stále žádanější a potřebnější. Zhruba před 8 lety jsme založili s kolegou Martinem Navrátilem, předsedou správní rady nadační fond, abychom měli zastřešení naší činnosti a mohli ji dělat pod jeho záštitou. A tak jsme začali dělat různá školení, např. digitální nebo finanční gramotnosti. Dále děláme dobrovolnické aktivity, kdy dobrovolníci chodí do domovů seniorů a pomáhají tam. Dokonce jsme se letos stali držiteli Ceny diverzity, což je propojování generací jako základ inkluzivní firemní kultury.

Jak si vybíráte domovy seniorů, kde pomáháte?
Je to vždy na dohodě. Čerpáme z těch domovů, které známe ze spolupráce s MŠ, a jednak pomáháme tam, kde naši dobrovolníci bydlí. V Říčanech, kde je domov seniorů ve Voděrádkách, jsme s nimi zahájili spolupráci a např. v době covidu jsme tam pomáhali s jejich činnostmi, které byly pandemií velmi poznamenané.

Jak taková pomoc vypadá?
Děti pro seniory připravují vánoční dárky, vánoční posezení, různá hudební nebo divadelní vystoupení. Nemůžete ale přijít do domova jen tak z ulice. Vždy to je zaštítěné dlouhodobou dohodou, kdo a kdy se bude na spolupráci podílet. Kromě dětí z MŠ nabízíme i hudební vystoupení muzikantů, jejichž účinkování zaplatí nadační fond.

Co jste musela vystudovat, abyste mohla dělat tuto práci?
Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou se zaměřením na IT a 25 let jsem se tomuto oboru věnovala. Celý život jsem dělala manažerku a toto vzniklo jako vedlejší produkt jiných činností vlastně od srdce. A tak teprve postupným časem jsem se dostala k oboru firemních školek a odsud až k seniorům. Teď v denním stacionáři zaměstnáváme profesionály. Samotnou nadaci řídí správní rada na základě čestného členství, samozřejmě bez nároků na honorář. Veškeré prostředky od dárců nadačního fondu, mezi které také patříme, rozdělujeme potřebným. Veškeré náklady na provoz nadačního fondu jsou hrazeny jejich zakladateli.

Čekal jsem, že jste měla nějaký impuls třeba z rodiny a to Vás přivedlo na tuto dráhu.
Historicky snad ano. Starala jsem se dlouho o babičku. Maminka pracovala v družstvu invalidů Obzor, a i tam jsem se běžně potkávala s lidmi, kteří byli fyzicky
hendikepovaní, a mně to přišlo zcela normální. Znala jsem i jejich černý humor, který byl mimochodem dost drsný. Vyrůstala jsem v rodině, kdy dědeček umřel doma, kdy do posledního dne byls námi, a stáří jsem tak vnímala jako přirozený běh života, tak jako to bylo v minulosti běžné. Prostě jsme měli blízký vztah s prarodiči a viděli jsme je i umírat v kruhu rodinném, čímž to pro mě nebylo cizí prostředí. Jsou lidé, kteří si nechtějí připustit myšlenku, že jsme smrtelní, a není to pro ně příjemné téma: stáří, umírání a smrt. A není to bohužel ani téma pro většinovou společnost. Když se podíváte na žebříček přispěvovatelů různým skupinám, tak senioři jsou v dárcovství až v 6. skupině. A předčí je i psi. Což dokazuje i výsledek účtu na našem nadačním fondu.

Co jako ředitelka musíte všechno zvládat?
Jako místopředsedkyně správní rady mám na starost chod agendy fondu a vedu realizační tým – granty, školení seniorů, mezigenerační setkávání apod. Ale tou největší současnou aktivitou je realizace projektu denního stacionáře zde v Kunraticích. Teď už máme profesionální tým, který se na tom plně podílí. Ale mým úkolem bylo ten tým vybrat. Skládá se ze sociálních pracovnic a zdravotní sestry, tedy tak, jak to vyžaduje zákon. A společně jsme připravili celý budovaný provoz tak, abychom mohli v září otevřít. Což znamenalo ale i řadu legislativních věcí, jako je zapsání služby do rejstříku sociálních služeb MPSV tak, aby se provoz mohl spustit. Dále spravuji webové stránky a starám se o kampaně, které jsme dosud dělali.

Jakou konkrétní službu pro seniory děláte?
Celé to vychází z toho, co už jsem říkala. Tedy přirozená vazba na rodinu a život v rodinném prostředí. Dnes je to ale jinak. Začíná to paradoxně už v mateřské
škole. Vnímám to tak, že děti v mateřské škole jsou často svými rodiči adorováni. A současně něco, čemu říkám potlačování stáří. Někteří rodiče se mě totiž ptali,
proč má jejich dítě chodit zpívat seniorům. Leckdy tam byla i obava, aby se od seniorů nenakazili nějakou nemocí. Ale přesto máme školku, která chodí do LDN
ve vinohradské nemocnici, a děti se tak se svými „babičkami a dědečky“ vidí každý měsíc a dělají spolu různé výrobky, babičky třeba holčičkám něco uháčkují.
A jedna maminka se mě zeptala, co když ta babička umře? Co mám potom svojí dceři říct? Řekla jsem jí, ano, to se může stát a stane. Ale ve školkách mají na to
speciální program, kde se o smrti otevřeně baví. A na základě této zkušenosti ve mně vznikl dojem, že se v některých rodinách o smrti nemluví a že si mnohdy děti myslí, že jsou lidé nesmrtelní nebo že máme 7 životů jako Spiderman. Nevím, kolik lidí dnes chodí na hřbitov a bere s sebou děti. My v rodině chodíme na hřbitov pravidelně, kde se sejde vždy celá rodina.

Představte nám budoucí stacionář. Bude i pro zdravotně znevýhodněné?
Stacionář je určen pro ty, kteří už nemůžou anebo nechtějí být sami doma. Jinými slovy jsme tu pro klienty s celodenní asistencí i pro aktivní seniory. Celý objekt je bezbariérový včetně výtahu, který slouží k dopravě do odpočinkových místností v patře. Kapacita stacionáře je 24 lidí. Mottem nadačního fondu je: Nebuďte sami, buďte s námi. Bojujeme proti samotě. A to je cílem zastřešující naše činnosti. Samota je problémem seniorů a může vést až k depresím a ke zkrácení života. Hovoří o tom i lékaři a víme to i od samotných seniorů, protože chodíme do stávajících domovů seniorů a vidíme, že řada z nich tam přijde nejen kvůli zdravotní situaci, ale i kvůli tomu, že nechtějí být sami doma. A víme, že všechny civilizační choroby, jako je Alzheimer a Parkinson, se dají zpomalit nějakou sociální aktivitou či terapií. Už samotný sociální kontakt a rozhovor přispívá k sociální pohodě.

Jaké další služby budete v centru poskytovat?
Budeme poskytovat i terapeutická cvičení pod vedením zkušených terapeutek. Kromě rehabilitace dále budeme nabízet vzdělávací programy, cvičení paměti, tvořivé dílny, kulturní a společenské akce a přednášky, po obědě si může jít klient lehnout do odpočinkové místnosti. Variabilita programu je velká. Pro každého
seniora se při přijetí uskuteční setkání se sociální pracovnicí, která na základě zdravotních informací a informací od rodiny vypracuje individuální plán. To je
důležité zejména v případě zdravotních omezení. Ale zdravotní sestru využijeme i k jiným činnostem. Může dát injekci, udělat převaz, asistovat při podávání
léků, dohlížet nad pitným režimem. A co bych ráda zmínila, je to, že podmínkou přijetí není trvalý pobyt v Kunraticích.

A budete klientům i vařit?
Samozřejmě budeme nabízet k obědu hlavní jídlo s polévkou i odpolední kávu. To nám bude dovážet lokální dodavatel jídla. Svačiny si budou dělat klienti v rámci činností sami. A myslím, že pro někoho to bude zajímavé, protože vařit pro jednoho nebývá vždy úplně příjemné.

Jak Vás v případě zájmu kontaktovat?
Kdokoli může přijít v době otevření 8–17 hod. přímo sem do stacionáře. Nebo je základní přihláška ke stažení na webu www.stacionar-praha4.cz či na telefonu 605 000 715.

Jaké je Vaše největší očekávání?
Jedno z našich hesel zní: Spolu jako doma. Proto jsme chtěli především vytvořit příjemnou domácí atmosféru tím, že tam bude obrovská knihovna s čtenářským koutkem, křesla, kávovar s krásným karlovarským porcelánem s kytičkami. A pro milovníky zahradničení bude k dispozici venkovní terasa s nábytkem a truhlíky na pěstování bylinek a květin. Hlavně jsme nechtěli vytvářet dojem zdravotnického zařízení. Takže si přeju, aby se tu lidé opravdu cítili jako doma.

Pobyt u Vás si budou muset žadatelé hradit ze svého?
Ano. Jsme sociální služba zapsaná u MPSV a jako denní stacionář se musíme řídit vyhláškou č. 505 z roku 2006 sb. o sociálních službách. A tam je daná sazba 165 korun na hodinu. Pro naše klienty sociální pracovnice vyřizuje příspěvek na péči.

Máte nějaké příklady ze zahraničí?
Byli jsme na stáži ve Švédsku, kde jsme navštívili podobné denní stacionáře. Shodou okolností tam mám i část rodiny, díky čemuž jsem se dostala do domů
s pečovatelskými službami a mluvila jsem se seniory, kteří tam jsou. Takže jsme se určitě inspirovali např. dílnami, kde starší muži opravovali použité spotřebiče, což v dnešní době není úplně běžné, kdy většina lidí věc vyhodí a koupí novou. Ale celkově vztahy a komunity ve Švédsku fungují trochu jinak než u nás.

Jste čistě soukromý subjekt, který nemá za svého zřizovatele ani magistrát ani úřad městské části. Přesto, spolupracujete nějak s kunratickou radnicí?
Samozřejmě, že děkujeme za morální podporu, záštitu a orientaci v místním prostředí, které se nám od vedení radnice dostává. Paní starostka byla na poklepání základního kamene, když jsme začali 2. října 2025 stavět.

Redaktor – Ivo Rikačev